Sousedské vztahy: Když sousedovi vadí vůně vašich kytek

Bydlím v paneláku na pražském Žižkově. Jako většina lidí, kteří tu bydlí, znám své sousedy jen od vidění. Známe se podle výtahu, podle kočárků, podle toho, kdo nechává boty před dveřmi. Ale jednu sousedku znám víc než ostatní. Paní Boženu z druhého patra. Poznal jsem ji, protože jednoho dne zazvonila u mých dveří a řekla: „Mladý muži, vám to tam strašně smrdí. Už se z toho nedá dýchat.“ A já věděl, že je čas na sousedskou diplomacii. Protože vonět mým sousedům konopím není jen otázka zákonnosti. Je to otázka soužití. A to je v paneláku někdy složitější než celá legislativa. Když jsem se nastěhoval do svého prvního vlastního bytu, měl jsem jasnou představu. Budu si na balkoně pěstovat bylinky. Bazalku, mátu, rozmarýn. A možná jednu malou konopnou rostlinku. Jen pro radost. Jen tak. Nic ilegálního. CBD odrůda s obsahem THC pod jedno procento. Všechno v souladu se zákonem. A pak přišlo léto. A moje malá rostlinka začala vonět. Ne silně, ale výrazně. A ta vůně se šířila. Po balkoně, po chodbě, a nakonec i do bytu paní Boženy o patro níž. „Já jsem si myslela, že se mi zdá,“ říká paní Božena, když jsme se později usmířili. „Vonělo to, jako když jedete kolem konopného pole. A já si říkala, vždyť tady žádné pole není. A pak mi došlo, že je to z vašeho balkonu. A já se lekla. Protože co si pomyslí policie? Co si pomyslí ostatní sousedé? Že u nás v domě je nějaký feťák? A já jsem stará ženská, nepotřebuju mít problémy.“ Paní Božena měla pravdu. A já jsem to věděl. I když moje rostlinka byla legální, vůně, kterou vydávala, byla pro někoho nepříjemná. A pro někoho děsivá. Protože konopí voní jako konopí. Ať už má jedno procento THC, nebo dvacet. A ta vůně v paneláku budí otázky. „Byl jsem naštvaný,“ přiznávám. „Myslel jsem si, že si můžu na svém balkoně pěstovat, co chci. Vždyť je to legální. Nikomu neublížuju. Proč se do mě navážejí? Ale pak jsem si uvědomil, že ona má taky právo na klid. Na svůj domov. Na to, aby se cítila bezpečně. A moje rostlinka jí to narušovala. A i když jsem měl pravdu já, ona měla pravdu taky. Jen jinou. A my jsme si museli sednout a promluvit.“ To setkání nebylo jednoduché. Paní Božena byla zvyklá, že problémy se řeší přes domovní schůze a přes správce. Já jsem byl zvyklý, že si dělám, co chci. Ale nakonec jsme se dohodli. „Řekla jsem mu, ať si to pěstuje, ale ať to nějak zakryje,“ vzpomíná paní Božena. „Aby ta vůně nešla nahoru. A on mi řekl, že to udělá. A já mu uvěřila. A on to udělal. A od té doby jsme kamarádi. Občas mi donese nějakou bazalku nebo mátu. A já mu upeču koláč. A on si dál pěstuje svoje. A mně to už nevadí. Protože vím, že to není nic zlého. Jenom rostlina. Jako ta bazalka. Jenom voní jinak.“ Petr z Brna má podobnou zkušenost, ale jeho příběh skončil hůř. „Pěstoval jsem si na balkoně dvě rostlinky. CBD, legální. Ale sousedka nade mnou měla malé dítě. A ta vůně jí vadila. Nejdřív mi napsala vzkaz na nástěnku. Pak zaklepala. Pak zavolala správce. A nakonec zavolala policii. Ta přijela, podívala se, zjistila, že je všechno v pořádku, a odjela. Ale od té doby to bylo mezi námi napjaté. Ona na mě koukala skrz prsty, já na ni. A nakonec jsem se odstěhoval. Ne kvůli konopí. Kvůli tomu napětí. Protože bydlet v domě, kde se na vás sousedka dívá, jako byste byli zločinec, to nedáte. A to je škoda. Protože jsme si předtím tykali. A teď spolu nemluvíme.“ Petrův příběh ukazuje, že konflikt není jen o zákonnosti. Je o komunikaci. O respektu. O tom, že žijeme pospolu a že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. „Já jsem mohl mít pravdu,“ říká. „A měl jsem. Ale pravda není všechno. Důležitější je, jak se spolu žije. A já jsem to tehdy nepochopil. Místo abych za ní šel, nabídl kompromis, něco vymyslel, tak jsem se zatvrdil. A výsledek? Odešel jsem. A ona zůstala. A její dítě vyrůstá v domě, kde je soused, co pěstoval trávu. A já bydlím jinde. A nikdo z nás není spokojený. Takže kdo vyhrál? Nikdo. Jenom naše pýcha. A ta je špatný rádce.“ Jak tedy řešit sousedské spory o konopí? Odborníci radí jedno – komunikace. „Nejhorší, co můžete udělat, je schovávat se,“ říká mediátorka, která se specializuje na sousedské spory. „Když soused přijde a stěžuje si, je to signál, že mu na soužití záleží. Že chce problém řešit. A to je dobrá zpráva. Horší je, když mlčí a volají rovnou policii nebo správce. Takže když zazvoní, otevřete. Vyslechněte ho. A nabídněte řešení.“ Jaká řešení přicházejí v úvahu? Podle zkušeností pěstitelů jich je několik. „Můžete použít uhlíkový filtr,“ radí jeden z nich. „Když pěstujete uvnitř, filtr odstraní většinu vůně. Když pěstujete na balkoně, můžete rostliny zakrýt třeba textilií, nebo je umístit tak, aby vítr foukal směrem od oken sousedů. A hlavně – vyberte odrůdu, která voní méně. Některé CBD odrůdy jsou jemné, některé silné. Můžete si vybrat.“ Další rada: buďte transparentní. „Když soused ví, že pěstujete legální konopí, že máte všechno v pořádku, jeho strach se zmírní. Neznámé je děsivé. Když mu ukážete, že nejste žádný feťák, že jste normální člověk, který si jen pěstuje bylinky, půlka problému je vyřešená. A když mu k tomu donesete bazalku nebo mátu, vyřešíte i tu druhou půlku.“ Paní Božena a já jsme dneska přátelé. Občas mi přinese koláč, já jí donesu bylinky. A moje konopná rostlinka roste na balkoně dál. Ale už je schovaná za textilií, která tlumí vůni. A já vím, že když by vadila, udělám další krok. Protože bydlet v domě, kde se na sebe sousedé mračí, není k životu. A konopí, byť legální, za to nestojí. „Víte, co je na tom nejkrásnější?“ říká paní Božena na závěr. „Že jsme si sedli a promluvili. Že jsme našli řešení. A že dneska, když vidím tu jeho kytku na balkoně, už se nezlobím. Dokonce se mi ta vůně začala líbit. Voní to po létě. Po svobodě. Po tom, že každej máme právo být sám sebou, ale taky povinnost respektovat ty druhý. A to je dobrý. To je moc dobrý.“ A já si říkám, že možná největší umění není vypěstovat krásnou rostlinu. Je vypěstovat kolem sebe dobré vztahy. A to je někdy těžší než celá legislativa. Ale když se to povede, voní to líp než jakákoli kytka. Voní to domovem.