Táta pěstitel: „Riskuju všechno, ale bez konopí by syn nebyl synem“

Sedí naproti mně v zapadlé kavárně na okraji Brna. Muž těsně po padesátce, s jemnýma rukama, které si neustále přejíždí po vousu. V kapse bundy nosí malý diárium, kde si zapisuje dávkování. Ne pro sebe. Pro svého patnáctiletého syna. Je to jeho deník, jeho účetní kniha, ale hlavně důkaz jeho zločinu. Na policii by stačilo najít jen pár stránek, aby mu změnili život. „Nejsem žádný dealer,“ říká, než si objedná kafe. Ví, že tohle je první věc, kterou by měl říct. „Jsem jen normální táta, kterému došly všechny legální možnosti.“ Jeho syn, kterému budeme říkat David, má těžkou formu farmakorezistentní epilepsie. Do svých patnácti let vyzkoušel přes sedm antiepileptik. Některá mu způsobovala agresivitu, jiná mu „vypínala“ osobnost, u jednoho mu selhala játra. Dnes bere tři léky, ale i tak má týdně několik záchvatů. A pak je tu konopí. Zákrok číslo 37 Příběh začal před třemi lety, kdy manželka přinesla domů CBD olej. „Byla to taková poslední laťka. Než bychom šli do dalšího experimentálního léku, říkali jsme si, co zkusíme,“ vzpomíná. Zabralo to. Ne ze dne na den, ale po měsíci pravidelného užívání se Davidovy záchvaty snížily z pěti týdně na jeden za dva týdny. Nálada se mu zlepšila, začal víc komunikovat, přestal mít noční děsy. „Byl to zázrak. A taky začátek našeho pekla.“ Problém byl jednoduchý: legální CBD olej s méně než 1 % THC měl jen omezený účinek. Fungoval, ale ne dost. Neurolog jim neoficiálně poradil, že v zahraničních studiích viděl lepší výsledky u plnospektrálních extraktů s vyváženým poměrem THC a CBD. „Řekl nám to tak, že to ‚nemůže doporučit, ale jako člověk mi to je líto‘.“ Aby získal takový produkt legálně, musel by Davidovi sehnat recept na léčebné konopí. To je v Česku možné, ale proces je absurdně složitý. Jen málo lékařů je ochotných předepisovat, čekací doby na specializovaná centra jsou dlouhé měsíce a výsledná cena je vysoká, protože pojišťovny hradí jen malou část. „Zkusili jsme to. Čekali jsme půl roku na termín v Motole. Když jsme se konečně dostali k doktorce, řekla nám, že na to ‚je syn ještě mladý‘ a že chce ‚nejdřív vyzkoušet jiné postupy‘.“ Mezitím Davidovi narostla frekvence záchvatů zpátky na tři týdně. Máma přestala chodit do práce, protože se bála nechat ho samotného. Rodinný rozpočet se propadl do červených čísel. První semínko Rozhodnutí padlo v noci, kdy David dostal velký tonicko-klonický záchvat a skončil na ARO s tím, že se málem ukousl k jazyku. „Seděl jsem v čekárně a říkal si: ‚Buď budu čekat, až systém povolí, nebo to vezmu do vlastních rukou.‘“ Otec, který předtím doma nepěstil ani bazalku, začal studovat. Fóra, studie, diskuzní skupiny. Nakoupil kompletní indoor setup — stan, ventilaci, lampy. Investoval přes padesát tisíc korun, které si půjčil od bratra pod smyšlenou legendou o „domácím hydroponickém pěstování rajčat“. „Byl to surrealistický pocit. Nikdy jsem nic neporušil. Ani jsem nepřekročil rychlost v obci. A najednou jsem si v obýváku stavěl grow-box a věděl jsem, že když na to policie přijde, berou mi dítě.“ Nejdřív zkoušel semena s vysokým obsahem CBD, která se dají legálně koupit. Pak ale narazil na problém — aby získal správný poměr, musel sáhnout po odrůdách, které po odkvetení přesahovaly povolené 1 % THC. „Dneska mám v boxu dvě rostliny. Je to pro mě osobně trestný čin podle § 283. Vím to. Každý den, když vejdu do místnosti, si to připomínám.“ Deník dávkování Vytahuje tenký sešit. Na první stránce je datum před půl rokem. Každý den pečlivě zaznamenává: *7:00 — 2 kapky oleje (THC/CBD 1:1)* 12:00 — 1 kapka 19:00 — 2 kapky Záchvaty tento týden: 0 „Ten deník je moje jediná obrana. Kdyby na mě někdy přišli, chci, aby viděli, že to není prodej, není to distribuce. Je to přesně dávkovaná léčba.“ A funguje to? David má poslední dva měsíce jeden záchvat. Jediný. za čtrnáct dní. Chodí do školy, začal zase hrát na klavír, dokonce jel na školní výlet. „Ale nemůžu to nikomu říct. Tchýně si myslí, že je na nových lécích. Učitelé nevědí. Kdyby se to provalilo, můžeme přijít o něj. Oba jsme slyšeli příběhy, kdy sociálka odebrala dítě rodičům pěstitelům, i když měli jasný medicínský důvod.“ Systém na hraně Česká legislativa je v tomto ohledu schizofrenní. Od 1. ledna 2024 je legální pěstovat konopí s obsahem THC do 1 %. Přeskočíte tuto hranici, a jste v trestním právu. Neexistuje žádná výjimka pro rodiče pečující o vážně nemocné dítě. Od 1. ledna 2024 3 rostlini. „Jedenáct lidí z mé podpůrné skupiny na Facebooku pěstuje doma pro své děti. Všichni žijí ve stejném strachu. A všichni by chtěli, aby to bylo legální. Nechceme kouřit jointy. Chceme jen, aby naše děti neumíraly na záchvaty.“ Dodává, že za poslední rok kontaktoval čtyři poslance a napsal dvě petice. Nikdo neodpověděl. „Kdybych měl peníze, odjedeme do Nizozemska, nebo do Německa. Ale na to nemáme. Takže tady žiju ve strachu, že mi někdo zaklepe na dveře, a já budu muset vysvětlovat, proč páchám trestnou činnost.“ Co přijde zítra? Ptal jsem se ho, jestli se nebojí, že bude publikovat svůj příběh. Zhluboka se nadechl. „Bojím se. Ale bojím se víc, že David dostane další těžký záchvat, když mi dojde olej, protože mi zabaví vybavení. Ten strach je horší. Aspoň doufám, že když se o tom bude víc mluvit, někdo si uvědomí, jak absurdní tahle situace je.“ Před odchodem mi ukazuje fotku v telefonu. David hraje na klavír, záda má rovná, ruce nad klaviaturou. Je na ní klidný, soustředěný. Na stěně za ním visí rodinná fotka, kde se všichni smějí. „Tohle je naše realita. Tohle bráníme. A za to riskuju svobodu. A udělal bych to znovu.“ Kafe dopíjíme do ticha. Na odchodu se otočí a ještě dodá: „Víte, co je největší ironie? Kdybych synovi místo konopí dával tvrdé opioidy, které mu chtěl napsat doktor jako ‚další možnost‘, byl bych ‚pečující rodič‘. Ale protože jsem zvolil rostlinu, jsem ‚pachatel‘. A to mi nikdo nevysvětlí.“