Velikonoce v klidu: Jak přežít rodinné svátky s pomocí kapek

Velikonoční pondělí. Stůl prostřený, mazanec na talíři, pomlázka ozdobená stužkami, všude jarní květiny. A uprostřed té krásy sedí vaše rodina. Strýc, který má na každé téma názor, a na ty vaše názory má alergii. Tchyně, která se ptá, proč ještě nemáte druhé dítě. Matka, která s vámi nikdy nebyla spokojená, a otec, který celé ty roky jen mlčel. A vy? Vy byste nejradši vstala a odešla. Nebo alespoň na chvíli zmizela na zahradě s něčím, co by ztišilo ten vnitřní hluk. Možná právě proto se v posledních letech staly kapky CBD nečekaným hitem českých Velikonoc. Ne jako únik. Jako ochrana. Když mi Eva poprvé vyprávěla o svých Velikonocích, myslela jsem, že si dělá legraci. Třiatřicet let, grafička, žije v Praze, každý rok jezdí k rodičům na jih Čech. Popisovala to jako misi. „Představ si, že jdeš do boje. Ale ten boj je celý v tvé hlavě. Každý rok to samé. Máma mi hned u dveří řekne, že jsem zhubla nebo přibrala, nikdy to není správně. Pak začne oběd, u kterého víš, že se bude řešit, proč jsem sama. Pak pomlázka, u které se bude řešit, proč nemám nikoho, kdo by mě přišel vyšlehat. A pak večer, kdy se bude řešit, že jsem jim koupila něco, co nechtěli. A já tam sedím, usmívám se, a uvnitř se mi kroutí žaludek a v hlavě mi jede jeden kolotoč úzkosti. Vloni jsem poprvé zkusila CBD. A letos bez toho nejedu.“ Evin příběh není výjimečný. Velikonoce jsou podle statistik jedním z nejstresovějších období v roce. Psychiatrické ambulance hlásí nárůst pacientů, linky důvěry jsou přetížené, a v ordinacích praktických lékařů se před svátky rozdává víc léků na uklidnění než kdy jindy. A přesto se o tom nemluví. Protože Velikonoce mají být veselé. Protože rodina je posvátná. Protože pokud se necítíte skvěle u svátečního stolu, je to vaše chyba, ne chyba těch, kteří kolem vás sedí. Eva si to myslela taky. Až do loňského roku. „Měla jsem to už nacestované. Celý březen jsem byla ve stresu, v práci jsem dodělávala zakázky, nakupovala dárky, pletla pomlázku, všechno jsem chtěla stihnout. A pak jsem nastoupila do auta a jela tři hodiny na jih. Už v autě jsem cítila, jak se mi zvedá žaludek. Vjela jsem do ulice, kde bydlí moji rodiče, a začala jsem se třást. Ne zimou. Úzkostí.“ Eva tehdy měla doma CBD olej, který jí doporučila kamarádka na občasné nespavosti. Nikdy ho nebrala vážně. Ale v ten moment sáhla do kabelky, odšroubovala víčko a dala si dvě kapky pod jazyk. „Nestalo se nic dramatického. Nezklidnila jsem se okamžitě, nepropadla žádné euforii. Ale než jsem došla ke dveřím, přestala jsem se třást. Už to nebyla ta panika. Byl to jenom nepříjemný pocit. A to mi stačilo, abych zvládla zazvonit.“ Velikonoce se podle Evy nezměnily. Rodina byla stejná, řeči stejné, tlak stejný. Změnila se ona. „Když mi máma řekla, že vypadám unaveně, nezačala jsem se omlouvat. Jen jsem si řekla: ‚Jo, jsem unavená. A je to v pořádku.‘ Když se strýc pustil do svého oblíbeného monologu o tom, jak je dnešní mládež neschopná, nechytila jsem se. Prostě jsem si dala další kapku pod jazyk a nechala ho mluvit. A když se teta zeptala, proč ještě nemám přítele, usmála jsem se a řekla: ‚Ještě nepřišel ten pravý.‘ A to bylo všechno. Žádné vnitřní drama. Žádná noční scéna na pokoji, kde bych brečela. Byla jsem tam. Byla jsem přítomná. A byla jsem v klidu.“ Evina zkušenost má za sebou i terapii. Chodí na ni už tři roky. Naučila se tam pojmenovávat své emoce, nastavovat hranice, rozlišovat, co je její problém a co není. CBD pro ni není náhrada terapie. Je to nástroj, který jí pomáhá to, co se naučila, taky používat v okamžicích, kdy je to nejtěžší. „Terapie mi dala klíč. Ale CBD mi pomohlo ten klíč otočit v zámku, když jsem se třásla. Protože v tu chvíli, když máma začne, už nejsem schopná myslet racionálně. Jsem zase to malé dítě, které se bojí, že udělalo něco špatně. A kapky mi dají prostor. Pár vteřin. Dost na to, abych si řekla: ‚Počkej. Ty už nejsi malá. Ty už víš, co dělat.‘“ Ptám se jí, jestli se nebojí, že se stane závislou na tom, že si před každou nepříjemnou situací dá kapku. Chvíli přemýšlí. „Já si říkala to samé. Ale pak jsem si uvědomila, že alkohol je společensky přijímaný způsob, jak zvládat stres. Když si dá strýc tři panáky, aby přežil oběd s tchyní, nikdo se neptá, jestli není závislý. Když si dá teta dvě sklenky vína, protože už nemůže poslouchat ty řeči o dětech, je to ‚unavená žena, která si potřebuje odpočinout‘. Ale když si já dám dvě kapky oleje pod jazyk, abych zvládla to samé, jsem najednou problémová? To mi přijde pokrytecké.“ Eva má pravdu. Alkohol je během Velikonoc všudypřítomný. Vajíčko se zapíjí, oběd se polévá vínem, odpoledne se slaví. A nikdo neřeší, kolik toho kdo vypil. Ale kapka CBD? To už je tabu. Letos se Eva chystá k rodičům znovu. Už má svůj rituál. „Před odjezdem si dám kapku. Cestou si dám kapku. A před zazvoněním si dám kapku. Pak už jen podle potřeby. Nosím to v kabelce jako kdysi nosily kapesníčky. Není to o tom, že bych chtěla být otupělá. Je to o tom, že chci být přítomná, aniž by mě to zničilo. Protože moji rodiče už nejsou nejmladší. A já vím, že těch Velikonoc s nimi nemusí být mnoho. Chci si je užít. Ale ne za cenu vlastního zdraví.“ A co když to letos nevyjde? Co když ani kapky nebudou stačit? „Tak si dám dvě. A když nepomohou ani dvě, tak si půjdu na procházku do sadu, kde kvetou jabloně. Nebo si sednu na pokoj a budu dýchat. Už vím, že není ostuda odejít. Není ostuda říct: ‚Promiňte, potřebuju chvíli klid.‘ A není ostuda přiznat, že Velikonoce nejsou pro každého radost. Jsou pro mnoho lidí zátěž. A je v pořádku hledat způsoby, jak tu zátěž zvládnout.“ Na závěr se Evy ptám, co by vzkázala těm, kteří váhají, jestli si letos poprvé koupit CBD olej a vzít si ho na Velikonoce. „Ať to zkusí. Ale nečekají zázrak. Není to tak, že by vám to vzalo všechny starosti. Spíš vám to dá takový malý polštářek pod nohy. Takový kousek místa, kde můžete stát, aniž byste se báli, že spadnete. A když pak máma začne s tou svou oblíbenou větou o tom, jak jste mohla být v životě dál, nespadnete. Jen si řeknete: ‚Jsem přesně tam, kde mám být. A děkuju, že se zajímáš.‘ A to je hodně. Víc, než si myslíte.“ Eva už má na letošní Velikonoce nachystáno. Dárky zabalené, pomlázka upletená, cesta naplánovaná. A v kabelce vedle klíčů a peněženky malá lahvička s olejem. „Říkám tomu svůj velikonoční klid v kapse. A víš co? Konečně se na ty svátky těším. Ne proto, že by se něco změnilo. Ale proto, že jsem se změnila já. A to je ten nejhezčí dárek, jaký jsem si mohla nadělit.“